Rebecca, kapitola 1,Můj únos

 První věta, kterou jsem od něj kdy slyšela byla: ,,Ruce vzhůru a ani slovo." Zrovna jsem vyšla ze dveří mojí soukromé střední školy. Ucítila jsem hlaveň jeho zbraně na svých zádech. Okolo chodily davy studentů, ale nikdo si ničeho nevšiml. ,,Pojď se mnou k autu a ani slovo." Řekl. Pomali jsem kráčela k autu. Mlčela jsem. V rukou jsem svírala svojí kabelku s učením, muž ji spatřil, vytrhl mi ji a položil na zem. Ruce se mi třásly. ,,Teď jdem pomali k autu." Dveře auta se otevřely z dveří vyskočil vysoký muž v kapuci a otevřel je dokořán. Muž co stál za mnou mě chytl za hlavu a strčil mě do vozu. Bála jsem se, nedokázala jsem říct ani slovo. Muž si sedl vedle mě a zavřel dveře. ,,Jeď!" řekl chlápkovi v kapuci, který si přesedl za volant.

Auto se rozjelo vpřed.

,,Co se děje?" zeptala jsem se. ,,Mlč!" konečně jsem se odvážila podívat do očí únosci, který seděl vedle mě. Byl krásný, mladý, tipovala jsem, že mu je tak kolem dvaceti. Měl hnědé oči, tmavé vlasy a svaly na rukou. ,,Koukej se dopředu." ,,Co se děje? Proč jste mě unesli?" ,,Máš bohatýho fotříka, kterej je určitě ochotnej za tebe určitě ochotnej dát cokoli." Ozval se řidič v kapuci. ,,Mám u sebe kreditní kartu, dám vám jí, je na ní tolik peněz, že by jste za ně měli pár vilek, dám vám peníze, ale pusťte mě." ,,Ale my nechceme peníze zlatíčko, tvůj tatínek pracuje na ministerstvu obrany, budem potřebovat pár informací." Řekl zase týpek v kapuci. ,,Nebav se s ní!" Okřikl ho muž sedící vedle mě. ,,Zalepím ti pusu, abys nám do toho nekecala." řekl zase. Vytáhl pásku a nalepil ji na moje pečlivě nalíčené rty.

Ano, jsem dcera ministra obrany. Jmenuji se Rebeca Kolins, je mi 17 let, a teď vám povídám můj příběh, příběh, který určitě ovlivní celý můj budoucí život. Vyrůstala jsem jako jedináček ve vilce na okraji velkoměsta. Můj otec je, jak už jsem říkala ministr obrany, a moje matka je bývalá modelka. Jako dítě jsem měla všechno na co jsem si vzpomněla, chodila jsem jen do soukromých škol, nakupovala jen značkové oblečení, ale to všechno se právě mým únosem změnilo.

Jeli jsme autem dál, ruce jsem měla přivázané k sobě a zalepenou pusu. Jeli jsme dlouho. Usnula jsem, vzbudilo mě, až když auto zastavilo. Oba muži vyšli ven. Venku byla tma. Za oknem auta jsem viděla barevná světla. Vypadalo to jako rychlé občerstvení někde u dálnice. Chtěla jsem otevřít dveře auta, ale nešlo to auto bylo zamčené zvenku. Chtěla jsem na sebe nějak upozornit, ale ruce jsem měla svázané a auta měla kouřová skla. Muž, který seděl vedle mě se přibližoval k autu. Odemknul a sedl si opět vedle mě, v ruce držel petlahev. Strhnul mi pásku ze rtů a zeptal se: ,,Chceš se napít?" ,, Ano, rozvážeš mi ruce?" ,,Ne nerozvážu." Držel mi flašku u úst a já jsem se napila. ,,Kam jedeme?" zeptala jsem se. ,,To tě vůbec nemusí zajímat, o to se nestarej." ,,Chce se mi na záchod." řekla jsem. ,,Teď?" ,,Jo teď." ,,Tak pojď ven z auta." Otevřel dveře, vytáhl mě ven a táhl mě rychle do blízkého lesíčka. Na mých jedenácti centimetrových podpadcích se mi nešlo moc dobře. Žena z fast foodu si mě všimla. ,,Pomoc!" zakřičela jsem. Muž mě chytl ze zadu za krk a hlaveň zbraně mi přitiskl k zádů. ,,Mlč, sem ti říkal!" ,,Můj otec mě už určitě hledá. Najde mě." ,,To si povíme. Došli jsme do lesíka. ,,Tak tady máš vhodný místo,"řekl. ,,Otoč se, já jinak nemůžu." Dobře, muž se otočil. Rychle jsem sundala moje lodičky skoro za čtyři tisíce a rozběhla jsem se někam do lesa. Jehličí mě píchalo do nohou, ostré větvičky a kůra se mi zarývali do chodidel. ,,Stůj!" muž si mě všiml, běžel za mnou. ,,Stůj!"křičel. A mně začal docházet dech.Snažila jsem se běžet co nejdál, vyhýbala jsem se roští, pařezům, ale už mě doháněl. Chytl mě za rameno, otočil mě k sobě a prudce mě udeřil do tváře. Mnula jsem si tvář. Začali mi téct slzy. Nikdy v životě mi nikdo facku nedal, až můj únosce. Plakala jsem.

,,Ty sis myslela, že mi utečeš?!" Křičel na mě. Nic jsem neříkala, vzlykala jsem. Opravdu to bolelo. ,,Jdem do auta, žádný blbosti, jasný?" Přikývla jsem. Šla jsem vedle něj pomali zpátky k autu. Týpek v kapuci zrovna típl cigaretu. ,,Ty vole, cos jí provedl?" Řekl týpek, když jsme přišly pod pouliční lampu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám asi jeho dlaň obtisknutou na tváři. ,,Mrška nám chtěla utýct, jedem, ať to nezkusí znovu." Plakala jsem, než jsem znovu usnula.

,,Vstávej, vystupovat," řekl muž. Otevřel mi dveře. ,,Hni s sebou." vylezla jsem z auta. Stáli jsme někde v zapadlé části nějakého města. Před námi byla akorát hala s obroskými dveřmi. Okolo byla tma, nikde nebylo vidět žádné světlo, nikde nebyl ani živáček. Muž otevřel velká vrata. ,,Pojď." týpek v kapuci mě chytl za rameno a táhl mě dopředu. V hale bylo vidět světlo. Celkem mě překvapilo zařízení haly. Bylo krásné, luxusní. V rohu byla obrovská kuchyně, uprostřed haly tři kožené černé pohovky a velká plazma televize. Po boku haly byly mohutné masivní vestavěné skříně a hned vedle nich bylo kovové točicí schodiště.

Muž mě odvedl po schodech nahoru. Otevřel jedny asi z deseti dveří. Místnost byla velká asi jako polovina koupelny, kterou jsem měla doma ve vile. U stropu bylo malé zamřížované okno. Na zemi byla stará, odporná, matrace a červená chlupatá deka. Muž mě strčil do místnosti a zamčel za mnou dveře.